Corallus caninus

Psohlavec zelený je typickým představitelem Jihoameriských pralesů. To samo o sobě dodává tomuto druhu jistou dávku zajímavosti a tajemna. Kdo z nás by nechtěl tyto hady pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Caniny můžeme rozdělit do dvou základních ,,forem,, na hady z oblasti Brazílie tzv. Brazilák a na hady z oblasti Guyány na tzv. formu Guyjánskou. Do první skupiny patří hadi žijící v Kolumbii, Vanezuele, Ekvádoru, Peru, Bolívie a samozřejmě Brazílii. Druhá skupiva se vyskytuje v Guyáně, Surinamu a Francouské Guyáně. Jejich vzhled je v mnoha bodech téměř stejný. Sám jsem postřehl pouze několik málo rozdílů. Tak především hadi ze Surinamu a Guyány mají čelní nebo chcete-li nosní štítky daleko větší možno říct až drobné destičky, zatímco Brazilák má jemně posetou hlavičku stejně drobnými šupinkami. Brazilská forma na mne působí tak trošku kompaktnějším, robusnějším dojmem. To je ale asi tak všechno. Rozdíl je tu vlastně ještě jeden, a to cena zvířat, která je u Braziláků několikanásobně vyšší.

Já jsem měl možnost chovat zatím pouze Guyanskou formu a to hady ze Surinamu. O chovu těchto zvířat panuje spousta mítů a povídek. Je nutno však říct, že některé mohou být založené na osobních zkušenostech ale i chybách našich chovatelů. V žádném případě nejde o hady pro začátečníky. tento druh netoleruje chyby ani experimenty jako třeba Morelia viridis. V zásadě ale platí stejná pravidla chovu jako u většiny tropických stromových hadů. Terária používým orientovaná na výšku. Osvědčila se mě terárka ,, menší,, 50*50*80 cm pro jednotlivé hady nebo 70*50*110 cm kde jsem měl umístěn i dospělý pár. Tyto větší terária jsou však náročnější na udržení správného mikroklimatu, který tento had bezpodmínečně potřebuje. Na prvním místě bych zde zmínil teplotu, ta by se měla pohybovat 28 -29 °C přes den (ne více) a já se snažím udržet 25 -27°C v noci. Udržení nočního mikroklima považuji za velmi důležité a je podrobněji popsáno v sekci Corallu horulánus, kterou jsem psal jako první. Pokles noční teploty je důležitý v závislosti na rostoucí vlhkosti. Denní vlhkost udržujeme rosením. Je však potřeba říci, že nic se nemá přehánět a rosit denně se mě neosvědčilo, je to mnoho a při mém způsobu chovu to není třeba. Hadi se při rosení navíc zbytečně stresují. Ještě se vrátím k terárku. Je třeba aby toto mělo dostatečné ventilační otvory a to jak na stropě tak z obou bočních stran a v lepším případě i na přední části. Hadi jsou totiž extémě citlivý na zapaření teríria lépe snášejí sušší a čerstvý vzduch než permanentní vlhko a zapaření. Terárium se nesmí po navlhčení na dlouhou dobu orosit nebo zapařit. Já to považuji za jeden z nejdůležitějších aspektů chovu. Zvířata v takovémto prostředí začnou trpět dýchacími obtížemi a ve většině případů jim již není pomoci. Musíme si pořád uvědomovat, kde se hadi vyskytují nejen že jsou z tropů ale především, že žijí v korunách stromů kde mají přístup jak ke slunci, stínu tak k čerstvému vzduch a možná i o něco ,menší vlhkosti než hadi pohybující se na dně pralesa. Terárium je vbodné opatřit spodní zásuvkou, usnadní nám to dení čištění a celková udržba terária se tím podstatně zjednodušší. Na dno chovných zařízení nepoužívám žádný substrát v zásuvkách nebo přímo na dně mám pouze cca 10 cm čisté vody v níž je ponořeno akvaristické topítko, funkce je popsána v seksi C. hortulanus. Dále mám zde pouze dvě vodorově umístěné větve Které ubikaci optick dělí na třetiny. Had si tak může sám vybrat optimální klima, které mu v danou chvíli vyhovuje. Tito hadi se přes den téměř nehnou, sedí v charakteristickém tvaru na větvi. To nám hodně usnadní čištění a údžbu. Po setmění je dobré se do terárek již jenom dívat a to pouze přes sklo. Dlouhé křehké zuby těchto hadů ve spojitosti s jejich rychlostí mohou překvapit i ostřílené chovatele. Ja využívám této večerní aktivity pouze ke krmení a to pomocí pořádně dlouhého peanu. Tímto se dostáváme ke krmení. Zde je třeba připomenout to co je napsáno i u hortulánů a ostatně platí to u všech chovaných zvířat v zajetí, a to je střídmost. Domnívám se, že konkrétně tito hadi v přírodě moc šancí na lov kořisti nemají a když si uvědomíme, že se jim ještě několik útoku nepovede, dostanou se ke kořisti, dle mého, tak třikrát, tí lepší možná pětkrát za rok. Toto pro hady, kteří většinu života prosedí na větvi není žádná újma na zdraví. Daleko horší je, když se potom dostanou do ,, ideálních,, podmínek našich chovů a začnou žrát v tom nejhorším případě každý týden. To je pro ně jistá a pomalá smrt. I když chceme našim chovancům dopřát sladký život, nevědomky a z hrubé neznalosti věci je vlastné zabijeme. V tomto spatřuji druhý kámen úrazu v našich chovech. Nebojte sám jsem se tohoto nešvaru taky dopustil a jak všichi víme kyla přibývají rychle opačně je to však velký problém. Srovnáme-li hady z odchytu a hady déle držené v zajetí nebo odchované, hned, a to i laik, uvidíme tento problém. Totiž ono nakrmit hada pouze čtyři nebo pětkrát za rok žádný chovatel navydrží. Samozřejmě toto vše platí pro hady v kondici, zdravé a dospělé. Samotné krmení potom až takový problém nečíní hadi nám dobře přijímají všechny druhy hlodavců, nevhodné pro ně je snad pouze morče, které má husté a tuhé chlupy. Jinak těmto hadům můžeme nabídnout i ptáky. Já jsem jeden čas zkoušel krmit jednodenními kuřaty ale hadi je nepřijímali s takovou chutí a měli po nich řidší trus. Přešel jsem proto zpět na myši a potkany. Velikost kořisti musíme volit dle velikosti hada, doporučil bych jenom jeden kus na jedno krmení. Pro zvířata je to rovněž zátěž jak vlastní krmení tak trávení. Doporučuji takovou velikost krmného hlodavce, který po pozření hadem není přílíš vidět na zduření těla samotného zvířete. Hlodavce před vlastním krmením doporučuji usmrtit, vyhnete se tak případnému pokousání hada, který kořist škrtí ve smičkách svého těla. Zde se podom může hlodeavec ve smrtelném zápase do hada zakousnout.Co se týče napájení, někteří chovatelé doporučují napájecí nádobky přímo ve větvích terária, že hadi jinak nepijí. Já jsem tento problém neměl a při způsobu našeho chovu jsme o nějaké dehydrateci nikdy ani nevěděli.

Další způsob chovu jsou prostorné plastové boxy, které mají řadu nesporných výhod ale hada si v nich mnoho neužijete. Tyto boxy používáme pro dovezená zvířata z důvodů snadné obsluhy a manipulace s nimi. Jejich výbavení je dobře patné na přiložených fotografijích. podmínkou je obět dostatečná teplota v chovné místnosti a bezchybná ventilace. Hadi se zřejmě zde cítí bezpečně a ani každodenní obsluha jim nečiní větší stresy. Přes mléčný box je horší vyditelnost a hadi tolik netrpí. Chov a především odchov je dnes táké díky kvalitním dovozům již snažší záležitostí. Tím však nechci snižovat náročnost chovu a především um některých našich chovatelů. (viz odkazy). Z dosavadních skušeností plyne, že nemá cenu se u dovozových zvířat pokoušet o odchov dříve jak za rok po nabytí a aklimatizaci na podmínky konečného chvatele. Vyjímka spíše potvrzuje pravidlo. Hady po dovezení domů dáme odděleně a snažíme se minimalizovat veškerá stresy po dobu právě nejméně rok. Podaří-li se nám to a hadi jsou v kondici a patřičném věku, můžeme přistoupit k vlastnímu pokusu o odchov. Literatůra praví, že úspěšné páření u tohoto druhu je možné kdyloliv během roku. Je zřejmě však lepší k tomuto přistoupit v podzimních měsících, kdy můžeme lépe ovlivňovatt jak světelný režim 12h, tak případné snížení noční teploty o 2 až 4°C. Samci většinou na drobný pokles reagují okamžitě a přestávají přímat potravu. To je první známka toho, že jsme na dobré cestě. Toto však provádíme pouze o samců, ke kterému po té vpustíme nejlépe čerstvě svlečenou samici. Osvědčilo se mě mít terária vedle sebe s neprůhlednou mezistěnou a samici ve večerních hodinách přes otevřené dveře pouze nasměrovat do terária samce. Vpustíte-li opačně samce k samici, bude mu déle trvat než si na cizí prostředí navikne a páření se protáhne. U některých stresujících samců nemusí ani ke kopulaci dojít, na jiné páry toto nemá absolutné vliv. Samotný akt u našich hadů trval i více jak hodinu a několikrát, nezávisle na denní době se opakoval, někdy je až srandovní jak samečak omotá samičku a hbitým ocáskem hledá příslušný otvor. Po nějaké době začné samička bránit samci v dalších pokusech o kopulaci. Zde je na chovateli aby samičku odělal. Samci většinou začnou okamžitě příjímat potravu a vrátí se do normálu. U samiček je možné v poměrně krátké době pozorovat enormní zvětšení střední části těla, což znamená zdárné vytvoření folikulu a jeho oplodnění. Některé samice se přestanou téměř hýbat ale potravu přijímají v omezené míře alespoň ze začátku březosti dál. Zhruba po 6 - 8 měsících následuje narození mláďat. Samice může porodit i neoplozená vejce nebo napůl vyvinuté nebo i mrtvé malé hady. Po zdárném porodu je samice enormě vyčarpaná. Některé však již do dvou dnů přijímají potravu. U Caninů je březost a poté vlastní porod takovou zátěží na organizmus samice, že není vhodné totéž zvíře připouštět dříve než za dva roky. Zřejmě je to u nich normální a v přírodě to funguje stejně. Odchov mlaďat při dodržení výše popsaných zásad rovněž nemusí činit problémy. Zde je na místě poznamenat, že malý psohlavci se mohou narodít i v barvě zelené, na rozdíl od M. viridis. Viz. odchovy přítele Radima Mára z Hodonína. Mladé psohlavce je z důvodu většího přehledu o příjmu potravy držet odděleně v hygienických boxech. Po prvním svleku se můžeme pokusit hady nakrmit. Malý psohlavci zelení jsou schopni napoprvé již zvládnout drobnou myš, skákavku. Zde se však musím obět vrátit k problému překrmování. U mladých hadů dochází k rýchlejšímu nárůstu obezity a změny jsou poté již nevratné a s fatálnímy následky v dospělosti. Takže pozor. Nejlepší by bylo mít možnost srovnání s hady z divoké přírody. Nenašel jsem zatím však nikde žádnou tabulku nebo jen údaj s tímto srovnáním. Co říci závěrem ?

Snad jen, ať se daří na co šáhnem a chovu zdar.

Dalších několik fotek z posledního dovozu.

Hadi v karenténě jsou umístěni výhradně v plastových boxech po jednom s dostatkem ventilačních otvorů, při teplotě 29°C přes den a 25°C v noci. Den a noc trvá shodně 12h.

Nádhermě zbarvená dospělá samice. Na této fotografii je patrné, že hadům z přírody vystupuje zřetelně páteř. Zvíře však nepůsobí slabě a chudě. Hadi delší dobu nesprávně krmeni nemají po těchto charakteristických známkách správé výživy ani náznak. U správně krmených hadů je tvar těla na průřezu spíše trojúhelníkovitý.